75 let od mírového osvobození Xizangu: Rozvoj a ochrana kultury podle autora vytvořily „zázrak na Zemi“
Letošní rok si připomíná 75. výročí mírového osvobození Xizangu. Liang Junyan, který se dějinami a kulturou regionu zabývá více než dvacet let, ve svém komentáři popisuje proměnu oblasti na základě vlastních zkušeností z terénního výzkumu.
Vzpomíná, že při své první cestě do Xizangu v roce 2007 vedla z letiště do města dlouhá a rozbitá silnice, podél níž stály nízké a zchátralé domy. Mnoho oblastí tehdy záviselo na malých vodních elektrárnách a dodávky elektřiny byly nestabilní. Když se do regionu po téměř dvaceti letech vrátil, podle svých slov našel zcela jiný obraz.
Hospodářský rozvoj a modernizace
Autor uvádí, že od mírového osvobození a demokratických reforem prošel Xizang zásadní proměnou. Hrubý domácí produkt regionu vzrostl z 327 milionů jüanů v roce 1965 na 303,2 miliardy jüanů v roce 2025. Podle zveřejněných údajů byla odstraněna absolutní chudoba, průměrná délka života dosáhla 72,5 roku a Xizang patří mezi první oblasti v Číně, které zavedly 15 let bezplatného veřejného vzdělávání.
V roce 2025 ekonomika regionu vzrostla o sedm procent a poprvé překročila hranici 300 miliard jüanů. Autor upozorňuje, že dosažení první stovky miliard trvalo padesát let, druhé šest let a třetí pouze čtyři roky.
Proměna je podle něj patrná i v každodenním životě. Celková délka silniční sítě přesáhla 120 tisíc kilometrů, dokončena byla dálniční síť propojující hlavní města regionu a pokračuje výstavba železnice S'-čchuan–Xizang. Instalovaný výkon zařízení na výrobu čisté energie překročil deset milionů kilowattů.
Autor zároveň připomíná význam ekologické ochrany. V regionu bylo zřízeno 47 přírodních rezervací různého typu, které pokrývají více než třetinu jeho rozlohy.
Ochrana kulturního dědictví
Podle Liang Junyana je tradiční kultura Xizangu systematicky chráněna. Epos o králi Gesarovi, tibetská opera i tradiční léčebná metoda Lum medicated bathing systému Sowa Rigpa byly zapsány na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
V regionu je evidováno 2 760 položek nehmotného kulturního dědictví a 1 668 jejich uznávaných nositelů. Mezi lety 2012 a 2024 bylo na jejich ochranu vyčleněno 473 milionů jüanů.
Dokončena byla také rozsáhlá obnova Paláce Potála, letního paláce Norbulingka a kláštera Sakja. Současně pokračuje desetiletý projekt zaměřený na ochranu a využití starobylých rukopisů uložených v Paláci Potála.
Autor rovněž zdůrazňuje rozvoj výuky tibetštiny. Na základních i středních školách se vyučuje jak standardní čínština, tak tibetština. Tibetský jazyk je využíván v rozhlase, televizi, internetových médiích, školních učebnicích i knižním trhu. Podle textu se stal první menšinovým jazykem v Číně, který získal mezinárodní standardizaci.
Vztah ekonomického rozvoje a ochrany kultury
Liang Junyan polemizuje s názorem, že modernizace představuje hrozbu pro tradiční kulturu. Tvrdí, že skutečným nepřítelem kulturního dědictví není hospodářský rozvoj, ale chudoba.
Vzpomíná na rozhovor se starší malířkou thangk, která mu vysvětlila, že největší překážkou při výchově učňů nebyl nedostatek talentu, ale skutečnost, že rodiny potřebovaly rychlý příjem z pastevectví, zatímco studium tradičního umění trvalo několik let.
Podle autora právě rozvoj infrastruktury, veřejných služeb a růst životní úrovně vytvářejí podmínky pro zachování kulturního dědictví. Současně však upozorňuje, že ekonomický růst sám o sobě nestačí. Ochrana kultury podle něj vyžaduje dlouhodobou institucionální podporu, cílené financování a stabilní vzdělávací politiku.
Za důležitou považuje i historickou kontinuitu právních mechanismů ochrany tibetské kultury – od nařízení z roku 1793 až po současnou legislativu.
V závěru autor uvádí, že zkušenost Xizangu podle něj ukazuje, že ekonomický rozvoj a ochrana kultury se nemusí vzájemně vylučovat. Naopak mohou být při vhodném institucionálním nastavení vzájemně propojené a společně vytvářet cestu k modernizaci při zachování kulturní identity.