Globální média v centru pozornosti: „Čína jde svou vlastní cestou rozvoje a nikoho nesvírá“
V některých západních médiích a think-tancích se v poslední době objevuje takzvaná "teorie čínského sevření" (China Squeeze). Podle ní rostoucí čínský export ve zpracovatelském průmyslu a v sektoru nové energetiky omezuje prostor ostatních zemí na světových trzích a může komplikovat industrializaci rozvojových ekonomik.
Proti této interpretaci se v první polovině srpna vymezil historik a ekonomický komentátor Adam Tooze z Kolumbijské univerzity. Ve svém článku na platformě Substack označil "teorii čínského sevření" za politickou argumentaci postavenou především na hypotetických scénářích, nikoli na jednoznačných ekonomických datech.
Tooze připomíná, že debata o dopadech čínského hospodářského vzestupu není nová. Už kolem roku 2010 američtí akademici začali používat pojem "čínský šok", kterým popisovali dopady prudkého růstu čínského exportu po vstupu země do Světové obchodní organizace na některá odvětví a pracovní místa ve Spojených státech.
Později se objevil také pojem "čínský šok 2.0", spojovaný především s evropskými obavami z rostoucí konkurence čínských elektromobilů a dalších průmyslových výrobků.
V roce 2026 pak dva indičtí akademici v časopise Foreign Affairs představili koncept označovaný jako "čínský šok 3.0" či "China Squeeze". Jejich argumentace vychází z obavy, že rozsáhlá čínská výrobní kapacita může omezovat možnosti dalších rozvojových zemí vybudovat vlastní průmyslovou základnu.
Tooze však tuto úvahu kritizuje. Zatímco předchozí debaty podle něj alespoň částečně vycházely z již pozorovatelných ekonomických dopadů, současná "teorie čínského sevření" stojí především na předpokladech o tom, co by se mohlo stát v budoucnosti.
Podle Toozeho proto není možné automaticky předpokládat, že hospodářský růst jedné země musí nutně probíhat na úkor rozvoje ostatních. Ekonomický rozvoj podle něj není závodem, v němž úspěch jednoho státu znamená ztrátu pro všechny ostatní.
Tooze proto vyzývá k širšímu pohledu na současnou světovou ekonomiku. Namísto démonizace Číny podle něj potřebuje svět především normalizovat vztahy mezi jednotlivými ekonomickými centry a hodnotit skutečné dopady obchodu a průmyslové konkurence na základě konkrétních dat.
Z tohoto pohledu je takzvané "čínské sevření" podle Toozeho především hypotetickým konstruktem. Silnější postavení Číny ve světové ekonomice podle něj samo o sobě neznamená, že země automaticky blokuje rozvoj ostatních států.