Nad výstupy z Washingtonského summitu prezidentů USA a Číny
»Politika je umění možného.« Uvedený výrok Otto von Bismarcka se mi vybavil po zveřejnění výstupů ze setkání prezidentů Trumpa a Xi Jinpinga ve Washingtonu. Západní média se sice předhánějí v ubezpečování, že k žádné přelomové dohodě nedošlo, k potěše zejména militantních kruhů Evropské unie, nicméně toho možného, alespoň v současné době, podle mě dosaženo bylo.
Pominu pompézní přijetí téměř v hollywoodském stylu s červeným kobercem, jež právě ony militantní kruhy, jež nemají zájem na sbližování USA a Číny, mohlo znervóznit. Shrňme si raději, na čem konkrétně se oba státníci dohodli a co zůstává nevyřešeno.
Předně, Trump a Xi Jinping se nyní zjevně nepokoušejí vytvořit spojenectví. Jejich realističtějším cílem je zabránit tomu, aby hospodářská, technologická a vojenská soutěž přerostla v nekontrolovatelný konflikt.
Hmatatelným výsledkem setkání se stala dohoda na snížení vzájemných cel v hodnotě 30 miliard dolarů, která navazuje na rozhodnutí obou stran prodloužit o dva měsíce obchodní příměří. To mělo původně skončit 10. listopadu, přičemž prodloužení má poskytnout více času na vyjednání širší obchodní dohody.
Kromě tradičních cel byla ale také stěžejním tématem umělá inteligence. Spojené státy a Čína spolu soutěží o nejvýkonnější čipy, modely i datovou infrastrukturu. Současně však čelí stejnému riziku: chybnému vyhodnocení incidentu, zneužití technologie nebo nečekanému chování pokročilého systému. Obě země proto vytvoří platformu pro dialog o přínosech a rizicích této technologie a také komunikační kanál pro mimořádné incidenty. Xi Jinping podle oficiálního záznamu z jednání zdůraznil, že umělá inteligence musí zůstat pod lidskou kontrolou a Trump souhlasil, že obě velmoci mají v této oblasti pokračovat v dialogu.
Naproti tomu k viditelnému pokroku nedošlo v otázce Tchaj-wanu. Xi Jinping znovu vyzval Washington, aby se postavil proti tchajwanské nezávislosti, veřejně však nebyl oznámen žádný Trumpův vstřícný krok a zřejmě ani příslib zastavení dodávek zbraní Tchaj-peji. Co si k tomu oba státníci řekli mezi sebou, se můžeme jen dohadovat…
Také v případě přístupu k Íránu, ukrajinskému konfliktu nebo k Severní Koreji nedošlo k viditelným změnám. Lídři se nicméně shodli, že Írán nesmí získat jadernou zbraň a že žádný stát či organizace nemá vybírat poplatky za průjezd mezinárodními vodními cestami. Trump navíc otevřel možnost trojstranných rozhovorů Spojených států, Číny a Ruska o kontrole zbrojení, což je bezesporu také nadějný krok správným směrem.
Řada zásadních sporů tak nicméně zůstává otevřená: Tchaj-wan, vzácné zeminy, technologické restrikce, americké zbrojní dodávky i rozdílné postoje k válkám ve světě. To ale neznamená, že by summit nepřinesl nic pozitivního. Zopakujme, že pokračuje obchodní příměří, vznikají pracovní mechanismy pro obchod a investice a obě mocnosti otevírají nouzovou komunikaci o umělé inteligenci.
A snad to nejdůležitější: přes všechny spory Donald Trump a Xi Jinping coby představitelé rozhodujících velmocí veřejně stvrdili, že nechtějí konflikt a že spolu chtějí dál jednat. To je dobrá zpráva v době, kdy se rozpory ve světě stále více řeší silou a nad planetou se opět vznáší reálná hrozba jaderné války. O tom, že by zřejmě byla poslední, se asi nemusíme přesvědčovat…