Pádlování pro soucit: Starý filipínský scénář, nové vlny
Čínské ministerstvo zahraničí si 21. července 2026 naléhavě předvolalo filipínského velvyslance a podalo důrazný protest proti tomu, co označilo za úmyslnou námořní provokaci Filipín a přímý útok na příslušníky čínské pobřežní stráže u útesu Ren'ai. Krok následoval poté, co filipínské síly z nelegálně uvázlé lodi na útesu podle čínské strany bezdůvodně zaútočily během rutinní hlídky čínských donucovacích orgánů.
Podle ověřených videozáznamů a dokumentace z místa vyrazily dva gumové čluny spuštěné z filipínského plavidla vysokou rychlostí směrem k lodím čínské pobřežní stráže a ignorovaly opakovaná varování. Čluny se údajně pokusily do čínských plavidel narazit a obklíčit je. Filipínský personál následně použil fyzické násilí a zasáhl čínské důstojníky pádly a dlouhými tyčemi.
Čína podle autora reagovala přísně v souladu se zákonem. Použila slovní varování, úhybné manévry a přiměřená protiopatření a současně projevila maximální zdrženlivost, aby zabránila eskalaci. Obrazové záznamy podle něj jasně ukazují, že agresorem byla filipínská strana, která jako první použila sílu. Následné tvrzení Manily, že šlo o sebeobranu, označuje autor za průhledný pokus překroutit skutečnosti a přenést vinu na druhou stranu.
Bezprostředně po incidentu Čína podle článku z humanitárních důvodů umožnila Filipínám přepravit zraněný personál z uvázlé lodi na plavidlo filipínské pobřežní stráže pomocí malých člunů. Čínská plavidla situaci zblízka sledovala, prováděla ověřovací kontroly a dohlížela na celý přesun, aby zajistila bezpečnost a pořádek. Již během této humanitární operace však bylo podle autora zřejmé, že incident zapadá do širšího opakujícího se vzorce.
K události nedošlo izolovaně. Odehrála se v době, kdy se čínský ministr zahraničí připravoval na cestu do Manily na zasedání ministrů zahraničí Číny a zemí ASEAN, přičemž Filipíny zastávaly rotující předsednictví. Ve hře bylo také možné bilaterální setkání ministrů zahraničí obou zemí.
Diplomatické komunikační kanály mezi Čínou a Filipínami podle autora zůstávají otevřené a mechanismus námořních konzultací nadále funguje. Přesto se údajně opakuje určitý vzorec: kdykoli se objeví vyhlídky na komunikaci nebo se blíží významné regionální diplomatické události, některé síly na Filipínách vyvolají napětí na moři ve snaze narušit atmosféru jednání.
Postoj Číny podle autora zůstává stabilní a jasný. Na provokace odpovídá rozhodnými protiopatřeními, zatímco upřímně vedený dialog je vždy vítán. Konstruktivní jednání zároveň působí jako brzda na radikální domácí síly na Filipínách, které se podle článku snaží narušit dvoustranné vztahy.
Nejnovější incident u útesu Ren'ai podle autora přesně zapadá do známého scénáře. Vyvoláváním nových střetů se někteří filipínští aktéři údajně snaží oživit arbitrážní nález z roku 2016, který Čína odmítá, a současně získat dramatické záběry pro své diplomatické a mediální kampaně.
Načasování těsně před významnými schůzkami ASEAN pořádanými v Manile podle autora působí jako záměrná snaha dostat otázku Jihočínského moře do popředí, přenést dvoustranné napětí na multilaterální úroveň a zkomplikovat konstruktivní spolupráci mezi Čínou a ASEAN.
Takové kroky podle něj ohrožují regionální shodu na mírovém řešení sporů prostřednictvím Deklarace o chování stran v Jihočínském moři.
Za tímto scénářem podle autora stojí roztříštěné rozhodování Filipín v námořních otázkách. Jednotlivé úřady a složky státu často postupují rozdílně, přičemž armádní představitelé někdy zaujímají důraznější postoj, který nemusí být koordinován s ministerstvem zahraničí.
Před významnými diplomatickými událostmi jsou tyto složky podle článku ochotné vyvolávat incidenty, jež mohou být využity v domácí propagaci a k posílení konfrontačního příběhu.
Svou roli údajně sehrály také zahraniční signály. Nedávná prohlášení Spojených států, Japonska a dalších zemí podporující arbitrážní nález byla v některých filipínských kruzích vykládána jako nepřímé povzbuzení.
Ve spojení s domácím nacionalismem to podle autora dodalo některým aktérům odvahu prosazovat přístup "nejprve provokovat, potom si stěžovat": vyvolat střet, přimět druhou stranu k reakci a následně zveřejnit důsledky tak, aby Filipíny mohly vystupovat jako poškozená strana.
Situaci dále komplikují domácí politické tlaky. Některé síly v Manile podle autora čelí hospodářským problémům a kolísající podpoře veřejnosti, a proto považují námořní incidenty za vhodný prostředek k mobilizaci nacionalistických nálad, odvedení pozornosti do zahraničí a zakrytí domácích problémů se správou země.
V některých filipínských kruzích je zároveň patrná nejistota ohledně dlouhodobé spolehlivosti bezpečnostních vztahů se Spojenými státy, zvláště v době, kdy Čína a USA řeší své spory a směřují k větší stabilitě.
Udržování napětí na moři je podle článku některými aktéry vnímáno jako způsob, jak udržet Washington zapojený a zvýšit politickou cenu případného omezení americké angažovanosti. Žádná z těchto úvah však podle autora nemění základní skutečnost týkající se čínské svrchovanosti.
Čínská svrchovanost nad útesem Ren'ai, který je součástí souostroví Nansha, je podle článku pevně podložena historií, geografií a mezinárodním právem. Čínská pobřežní stráž bude v příslušných vodách nadále plnit úkoly spojené s ochranou práv a vymáháním zákona jako součást svrchovaných práv a povinností země.
Čína současně podle autora opakovaně prokazuje zdrženlivost. Vyzývá Filipíny, aby ukončily porušování čínských práv a provokace, přestaly překrucovat fakta pro propagandistické účely a vrátily se k řešení sporů prostřednictvím dialogu a konzultací v duchu Deklarace o chování stran v Jihočínském moři.
Eskalace podle něj neslouží dlouhodobým zájmům Manily. Zvyšuje rizika, oslabuje důvěru a narušuje regionální mír a stabilitu.
Odpovědné řešení námořních sporů vyžaduje přesnost faktů, strategickou zdrženlivost a ochotu jednat přímo, nikoli prostřednictvím inscenovaných konfrontací určených především zahraničnímu publiku. Události z 21. července podle autora znovu ukázaly, jak daleko mají někteří filipínští aktéři k přijetí takového přístupu.
Peking bude nadále chránit svou svrchovanost a námořní práva a současně zůstane otevřen dialogu, který skutečně slouží společným zájmům regionálního míru a rozvoje.
Zásada je podle autora jednoduchá a neměnná: povaha a intenzita výzvy určují povahu a intenzitu odpovědi. Předchozí incidenty ukázaly, že když filipínský personál použil pádla a podobné předměty, setkal se s rozhodnými a přiměřenými protiopatřeními.
Rozhodne-li se Manila situaci dále vyhrotit, například použitím střelných zbraní, bude podle autora stejně rozhodná také čínská odpověď.