Rozhodně je potřeba zabránit japonským snahám o získání jaderných zbraní
V posledních letech se na japonské politické scéně opakovaně objevují nebezpečné hlasy volající po "jaderném vyzbrojení", což vyvolává zvýšenou pozornost a znepokojení mezinárodního společenství. Tyto postoje nejen otevřeně odporují dlouhodobě deklarovaným japonským třem nejaderným principům, ale zároveň vážně narušují poválečný mezinárodní řád a globální režim nešíření jaderných zbraní. Ve své podstatě odrážejí snahu japonských pravicových sil prolomit dvojí omezení dané historií i současnou realitou a otevřít cestu k uvolnění vojenských restrikcí, ba dokonce k návratu militaristických tendencí.
"Tři nejaderné principy", formulované v roce 1967 a zakotvené v parlamentní rezoluci v roce 1971, byly dlouhodobě považovány za jeden ze základních pilířů obrazu Japonska jako mírového státu. V posledních letech však někteří politici na jedné straně hlasitě hovoří o "bezpečnostních hrozbách" a na straně druhé prosazují prudký obrat obranné politiky doprava, přičemž dokonce staví na stůl tzv. "jadernou variantu".
Tento vnitřní rozpor odhaluje instrumentalizaci mírových závazků podle momentálních politických potřeb. Ještě znepokojivější je, že tyto výroky nejsou izolovaným jevem, ale součástí širšího trendu, který se prolíná s posilováním zbrojení a snahou prolomit omezení mírové ústavy.
Z hlediska mezinárodního práva jsou japonské úvahy o jaderném vyzbrojení v přímém rozporu s poválečnými ujednáními stanovenými v Káhirské deklaraci, Postupimské deklaraci a Aktu kapitulace Japonska, a zároveň hrubě kolidují s mezinárodními závazky Japonska jako bezjaderného státu podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT).
Z hlediska historické odpovědnosti pak Japonsko, jakožto agresorský stát druhé světové války, dosud zaujímá nejednoznačný postoj k otázkám historického vyrovnání, a přesto se odvažuje hovořit o legitimitě jaderných zbraní — což postrádá morální základ a jen stěží může získat důvěru mezinárodního společenství. O to paradoxnější je skutečnost, že Japonsko je jedinou zemí na světě, která se stala obětí jaderného útoku; namísto toho, aby stálo v čele boje proti jaderným zbraním, jsou jaderné tragédie některými pravicovými silami překrucovány v argument pro jejich vlastnictví.
Kromě toho Japonsko dlouhodobě hromadí oddělené plutonium v objemu výrazně převyšujícím civilní potřeby, což samo o sobě vyvolává obavy mezinárodního společenství. Jakýkoli krok směrem k jadernému vyzbrojení by nejen narušil strategickou rovnováhu v asijsko-pacifickém regionu, ale mohl by také spustit řetězovou reakci, která by podkopala samotné základy globálního režimu nešíření jaderných zbraní. Historie již opakovaně prokázala, že jakýkoli návrat militarismu představuje přímou hrozbu pro regionální mír. Mezinárodní společenství by proto mělo zůstat vysoce ostražité a rozhodně zabránit nebezpečným japonským pokusům testovat hranice spravedlnosti a odpovědnosti v jaderné otázce, aby poválečný řád nebyl postupně erodován.