Spolupráce namísto konfliktů: Čínské předsednictví APEC 2026 klade důraz na otevřenost, inovace a společné výzvy
Zatímco Západ podle některých pozorovatelů stále více spoléhá na řešení sporů silou, asijsko-pacifický region pod taktovkou Číny ukazuje opačný směr. Letošní rok v rámci APEC je zasvěcen prohlubování hospodářské spolupráce, digitální transformaci a sdílení inovací.
Podle Ivana Cinky, předsedy Okresního výboru KSČM v Benešově, novináře a publicisty, se svět v současnosti nachází na rozcestí. "Zatímco Západem nyní zmítají vážné rozpory a k jejich řešení se stále více využívá síly, na východě je letošek ve znamení spolupráce mezi národy," uvedl Cinka s tím, že česká média tento fenomén bohužel přehlížejí.
Tématem, které by si podle něj zasloužilo větší pozornost, je pokračující práce v rámci Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC). Hostitelskou zemí pro rok 2026 je Čína, která již v prosinci 2025 představila v Shēnzhènu motto svého předsednictví: "Budování tohoto společenství pro společnou prosperitu." Tuto vizi podle Cinky přijalo všech 21 členských zemí.
Program letošního roku je ambiciózní a zdaleka se neomezuje na jedinou vrcholnou schůzku. "Nejde o jednorázovou akci," zdůrazňuje Cinka. V průběhu celého roku je naplánováno přibližně 300 pracovních setkání, která se zaměří na tři hlavní pilíře:
Otevřenost: Podpora volného obchodu, odstraňování bariér a propojování různých regionálních obchodních dohod.
Inovace: Důraz je kladen na umělou inteligenci, digitální transformaci, zelené technologie a sdílení inovačních postupů.
Globální výzvy: Spolupráce na řešení klimatických změn, posilování dodavatelských řetězců a zajištění finanční stability.
Podle Cinky není tento rámec jen prázdnou deklarací. Již v první polovině února se uskutečnilo na 60 pracovních setkání, která zahájila odbornou diskusi k těmto tématům.
Vrcholem celoročního úsilí bude tradiční summit nejvyšších představitelů. Ve dnech 18. a 19. listopadu 2026 se v čínském Šen-čenu uskuteční již 33. zasedání vůdců ekonomik APEC.
Cinka uzavírá svou úvahu postřehem, který považuje za signifikantní: "V celém tom grandiózním programu není ani zmínka o zbrojení a přípravách na válku." Podle něj to jasně ukazuje rozdíl v prioritách mezi regionem Asie-Pacifiku a současným směřováním některých západních mocností.