Strach jako politický nástroj. Konference o „čínské a ruské propagandě“ ukázala nebezpečný trend dnešní Evropy
V Poslanecké sněmovně se uskutečnila konference na téma "Souběh čínské a ruské propagandy". Už samotný název této akce však napovídá, že nešlo o skutečně otevřenou odbornou debatu, ale spíše o ideologicky vymezené setkání, které předem určilo viníky i správné politické závěry. Prakticky po celou dobu zaznívala jednostranná tvrzení o tom, že Čína a Rusko představují strategické nebezpečí pro Evropu a západní svět. Nikdo nehovořil o možné partnerské spolupráci za vzájemných výhod všech partnerských stran. Jenže právě v tom spočívá základní problém podobných konferencí — nehledají pravdu, ale potvrzení již předem vytvořeného politického obrazu.
Zcela záměrně se přitom mlčí o druhé straně celé problematiky. Pokud se hovoří o propagandě, proč se nikdy nehovoří také o propagandě západní? Proč se nevede seriózní debata o informačním působení mocností NATO, Evropské unie nebo Spojených států? Proč je automaticky označeno za "hybridní hrozbu", když někdo vyjadřuje pochopení pro ruské nebo čínské postoje, zatímco agresivní mediální kampaně Západu jsou vydávány za obranu demokracie?
Tato rétorika je nebezpečná především tím, že systematicky vytváří ve společnosti atmosféru strachu. Strachu z odlišného názoru, strachu z geopolitické konkurence a strachu z lidí, kteří odmítají jednostranný pohled na svět. Nejvíce jsou tímto tlakem zasaženy střední vrstvy společnosti a běžní občané, protože tato vrstva společnosti je politicky nejaktivnější a stává se jakousi zálohou moci, je ta část společnosti, která je neustále přesvědčována, že kolem nich existují nepřátelé, dezinformátoři a "škodlivé narativy".
Za mimořádně alarmující považuji informace o vytváření seznamů takzvaných "pročínských a proruských mediálních názorových vůdců". To už není demokratická diskuse. To je velmi nebezpečný krok směrem k nálepkování lidí podle jejich názorů. Každý člověk má přece právo mít vlastní pohled nejen na mezinárodní politiku, ale na cokoli, co nepřekračuje hranice svobody toho druhého. Pokud někdo podporuje dialog s Čínou nebo odmítá démonizaci Ruska, automaticky se ocitá před podezřením. Takový člověk může být veřejně očerňován, profesně poškozován nebo společensky vytlačován.
Historie přitom ukazuje, že právě podobné seznamy a názorové kampaně bývají prvním krokem k širším represím. Dnes je člověk označen za "pročínského" nebo "proruského", zítra může přijít o zaměstnání, možnost veřejně vystupovat nebo být vytlačen z veřejného života. To vše pod záminkou ochrany demokracie. Celá konference navíc téměř ignorovala základní princip mezinárodních vztahů — právo každé země na vlastní suverenitu a vlastní politickou cestu. Ne každá země musí přijímat model Evropské unie nebo západního liberalismu. Čína i Rusko mají své historické zkušenosti, vlastní kulturní tradice i vlastní geopolitické zájmy. To ještě automaticky neznamená, že představují civilizační nebo hrozbu.
O to více působí celá tato rétorika pokrytecky. Ti samí politici a experti, kteří dnes moralizují o lidských právech a propagandě, často mlčí k tragédiím, za nimiž stojí západní intervence a geopolitické projekty. Kde byla jejich morální rozhořčenost během válek v Iráku, Libyi nebo Sýrii? Kde je dnes při utrpení civilistů v Palestině či během dlouhodobé destabilizace Libanonu a tlaku vůči Íránu? Právě v těchto konfliktech zahynuly statisíce nevinných lidí, byly zničeny celé státy a miliony obyvatel byly vyhnány ze svých domovů. Přesto se o tom na podobných konferencích mluví jen minimálně nebo vůbec.
Evropa dnes nepotřebuje nové ideologické kampaně ani seznamy "nesprávných" názorů. Potřebuje návrat ke skutečné pluralitě, svobodě projevu a respektu k suverenitě jednotlivých států. Jinak se může velmi snadno stát, že pod hesly obrany demokracie začneme sami ničit principy, na nichž má demokracie stát.
Roman Blaško – generální tajemník Komunistické strany Československa