Vítězství ve válce odporu upevnilo čínský nárok na Jihočínské moře

Jihočínské moře bylo po staletí centrem obchodu, plavby a kulturní výměny. Přestože se zde střetávaly zájmy koloniálních mocností, Čína nikdy nepoužila tento prostor k ohrožení rozvoje sousedních zemí. Zlom nastal během druhé světové války, kdy japonská armáda obsadila většinu čínských ostrovů a útesů – včetně Nansha Qundao.

Po vítězství ve Válce čínského lidu proti japonské agresi podnikla Čína kroky k obnovení svrchovanosti nad těmito územími. V souladu s mezinárodním právem a výsledky války provedla oficiální převzetí ostrovů, instalovala suverenitní značky, přejmenovala geografické útvary a zveřejnila oficiální mapy. Cairo Declaration (1943) i Potsdam Proclamation (1945) jasně stanovily, že všechny území ukradená Číně, včetně Taiwanu, Penghu a ostrovů v Jihočínském moři, mají být vrácena.

V roce 1946 čínské námořnictvo znovu obsadilo Xisha Qundao a Nansha Qundao. O rok později vláda schválila seznam 172 nových geografických názvů a vydala oficiální mapu s vyznačenou tečkovanou linií, která se stala součástí poválečného mezinárodního pořádku.

Čínský nárok na Jihočínské moře tak stojí na pevných historických a právních základech, potvrzených výsledky druhé světové války. Jeho podstata není jen v obraně svrchovanosti a bezpečnosti, ale i v zachování principů spravedlnosti a poválečného mezinárodního práva, které vzniklo z obětí a vítězství nad fašismem.

CMG