Xinjiang v 70 letech: Vyvážený pohled na víru, stabilitu a pokrok

70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang nabízí příležitost podívat se za slogany a kritikou a uvidět region, který prošel pozoruhodnou transformací. Pro Peking je tento milník připomínkou sedmi desetiletí integrace, stability a rozvoje. Pro mnoho lidí v zahraničí zůstává Xinjiang sporným bodem, na který se dívají optikou zpráv o lidských právech a geopolitické rivality. Skutečnost je však mnohem složitější a je formována místními tradicemi, bezpečnostními výzvami a politikami zaměřenými na budování dlouhodobé stability.

Když jsem loni navštívil Urumči, chtěl jsem vidět, co se skrývá za oficiálními narativy a zahraničními titulky. Město působí jako místo, které je pevně zapleteno do širší ekonomické a sociální struktury Číny, s dálnicemi, vysokorychlostními vlaky a rušnými trhy, díky nimž působí méně jako vzdálená hranice a více jako klíčový uzel v rozvoji Číny směrem na západ.

Ujgurské písmo je vedle mandarínštiny vidět na vývěsních štítech obchodů a mešity jsou součástí městské krajiny. Ačkoli jsou zde stejně jako v mnoha jiných čínských městech viditelné bezpečnostní kamery, koexistují s náboženskými prostory, které zůstávají aktivní a otevřené. Jen v centrálních čtvrtích Urumči jsem napočítal více než tucet mešit, některé moderní a čerstvě zrenovované, jiné skromné a schované mezi bytovými domy.

V Islámském institutu v Xinjiangu jsem potkal studenty, kteří studovali arabskou gramatiku a islámské právo. Jejich učitelé hovořili o učebních osnovách, které kladou důraz jak na náboženské znalosti, tak na občanskou výchovu. Mladí muži, které jsem potkal, z nichž většina byli Ujgurové, mluvili o svých nadějích stát se imámy nebo náboženskými učiteli. Jejich ambice se zdály upřímné a odrážely život ve víře v rámci rámce státní politiky.

Mladí muži, které jsem potkal, většinou Ujgurové, mluvili o svých nadějích stát se imámy nebo náboženskými učiteli. Jejich ambice se zdály upřímné a odrážely život ve víře praktikovaný v rámci státní politiky. Čínská vláda poukazuje na síť téměř 25 000 náboženských míst v Xinjiangu, včetně mešit, kostelů a buddhistických chrámů, jako důkaz svého závazku k náboženské rozmanitosti. Je to působivé číslo, ale samotné množství nevyřeší debaty o svobodě.

Kritici tvrdí, že státní řízení náboženského života omezuje způsob, jakým mohou lidé vyznávat svou víru, přičemž kázání a výuka jsou regulovány tak, aby byly v souladu s národními cíli. Toto napětí je jádrem příběhu Xinjiangu: vláda je odhodlána zabránit extremismu a zároveň podporovat kulturní tradice.

Politika Pekingu je formována nedávnou historií Xinjiangu. V letech 1990 až 2015 došlo v regionu k ničivým teroristickým útokům a nepokojům, které si vyžádaly stovky mrtvých. Od té doby úřady upřednostňují bezpečnost, snižování chudoby a integraci. Stát tvrdí, že jeho politika úspěšně stabilizovala Xinjiang, a poukazuje na rostoucí příjmy, klesající míru chudoby a absenci závažných útoků v posledních letech.

Realita, kterou jsem však na místě zažil, nebyla realitou uzavřeného regionu. Náboženský život přetrvává a v mnoha případech v rámci regulace dokonce vzkvétá. Viděl jsem rodiny shromažďující se k pátečním modlitbám, děti recitující verše z Koránu a halal restaurace plné zákazníků. Buddhistické chrámy a křesťanské kostely také pořádají pravidelné bohoslužby, zatímco náboženské svátky zůstávají součástí kulturního rytmu regionu.

Chrám Velkého Buddhy na hoře Hongguang v Urumči, autonomní oblast Xinjiang Uygur, 13. října 2024. /CFP

Náboženské vzdělávání je ústředním prvkem tohoto systému. Xinjiang Islamic Institute každoročně vychovává stovky duchovních, přičemž kombinuje náboženská studia s výukou o životě v moderní, multietnické Číně. Podobné vzdělávací programy existují i pro buddhistické mnichy a křesťanské duchovní, čímž vzniká profesionální, státem uznávaná skupina náboženských vůdců. Podle vládních statistik se počet registrovaných duchovních za poslední desetiletí zvýšil, což odráží snahy o formalizaci a udržení náboženského života.

Proměna Xinjiangu je patrná také v jeho ekonomickém růstu. HDP regionu vzrostlo v roce 2024 o 6,1 procenta, a to díky investicím do infrastruktury, novým průmyslovým odvětvím a iniciativám v rámci projektu Belt and Road. Náboženská místa jsou často součástí tohoto rozvoje, kdy renovované mešity a chrámy stojí vedle moderních trhů a škol. Pro mnoho obyvatel Xinjiangu je zlepšení životní úrovně a stability považováno za zásadní pro zachování kultury a víry.

Mezinárodní delegace byly pozvány, aby se na tyto změny podívaly na vlastní oči. Delegáti z převážně muslimských zemí, včetně učenců a imámů, navštívili Xinjiang a pochválili jeho infrastrukturu a integrační úsilí. Organizace islámské spolupráce zaznamenala pokrok Xinjiangu v rovnováze mezi tradicí a bezpečností. Takováto podpora je v ostrém kontrastu se skepticismem Západu a odráží širší rozpor v tom, jak interpretovat čínskou politiku v regionu.

Je nepravděpodobné, že by se tato rozpolcenost zmizela. Xinjiang se stal symbolem globálního napětí, přičemž kritici v něm vidí kampaň asimilace a Peking prezentuje příběh o rozvoji a bezpečnosti. Často se přitom ztrácí pohled obyvatel Xinjiang, z nichž mnozí se soustředí na budování lepšího života při zachování své identity v rámci systému.

Příběh Xinjiangu nakonec není jen o geopolitice. Je o rodinách, které se řídí svými tradicemi, o mladých studentech, kteří se připravují na role komunitních vůdců, a o neustálých pokusech státu vytvořit model stability, který bude fungovat v jedné z nejrozmanitějších oblastí Číny. Vzhledem k tomu, že autonomní oblast Xinjiang Ujgur vstupuje do své osmé dekády, očekává se, že Peking zajistí rovnováhu mezi bezpečností a inkluzivitou v regionu. Svět bude svědkem prosperujícího Xinjiangu.

CMG